V Zátiší20 / 11 / 2011

Restaurace V Zátiší patří do skupiny Zátiší Group, a to s Mlýncem, Bellevue a Žofín garden. Nachází se v samotném centru Prahy, blok od Karlova mostu. Lokace jejímu názvu skutečně odpovídá – klidné zákoutí. Podle příležitosti, nálady ale i chuti si zde k posezení můžete vybrat hned z několika různých prostor s odlišným interiérem, do nichž je restaurace rozdělena. Já byla usazená po rezervaci právě do toho nejtmavšího, na fotkách je znát, že šlo o opravdové intimčo při svíčkách. Chtěla jsem vám se blýsknout všechny „pokojíky“, ale prakticky všude a u každého stolu bylo obsazeno – na druhou stranu, i to o restauraci ledacos vypovídá. Takže jsem nechala hosty klidně jíst a šla se raději pobavit nad automatickým samočistícím záchodovým prkýnkem, které můžete vidět ve videu. Každopádně obsluha úslužná, brilantní, i když, já oceňuji lidštější a méně škrobený přístup. To už je ale otázkou vkusu každého z nás, vyčíst jim rozhodně nemůžu nic. Na začátek od mistra šéfkuchaře přiletěla na stůl pěna z pečeného vepřového bůčku, nepříliš vzdáleně připomínající poctivou škvarkovou pomazánku. Nejen že nastartuje chuťové buňky, ale také si vyžádá malý aperitiv, což je možná dalším z jejích účelů.
A pak už to hlavní.

V Zátiší si nelze dát jeden chod. Minimum jsou dva za 890 Kč. Vína k nim za 490 Kč. Pravda, není to žádná láce. Ale porce se za degustační rozhodně označit nedají, ty jsou opravdu fér. Tři chody jsou za 1050 + vína 590 Kč a pak každý další chod za 150 korun. Každé další víno 90. Podle toho, který chod označíte za předkrm a který za hlavní, dostanete odpovídající porci. Nebo můžete zvolit dva hlavní a dostanete obě „průměrné“. Já jsem zvolila na začátek 1. Křepelku pečenou na medovině, listový špenát a perníková omáčka. Křepelčí supreme se rozpadaly, ale byly šťavnaté, čerstvý špenát na rychlo sušený, trochu nakrouhané čerstvé červené řepy a slanina…ale hlavně, ta omáčka! Perníkověji nechutná ani nevoní ani samotný perník. Paráda. Dokážu si to představit jako skvělý vánoční chod. Jen by mi, pokud by byl hlavní, chyběla nějaká příloha, třeba polenta. Hlavním chodem bylo Arborio risotto s hříbky, bio parmezánem a lanýžovým olejem. Lanýžový olej jsem tam nikde nerozklíčovala, ale jedná se o jemnou záležitost a tady byl hráčem číslo jedna ve výraznosti chuti parmazán. Chce se mi říct bohužel… Risotto mi chutnalo, byl ho opravdu kotel, snědla jsem jen půl. Ale více by odpovídal název „parmazánové risotto s hříbky“. Ve videoreceptu jsem to proto pojala více houbově.
Jinak konzistence, měkkost rýže, vše super.

2. Telecí filet, tedy svíčková na liškách a cuketě, spolu s bramborami zapečenými s hrubozrnnou hořčicí jen potvrdila, že příprava masa nedělá místnímu kuchaři žádné problémy a na místo jinde nezbytného ostrého steakového nože by tady bohatě stačila i lžíce. Snad jen lišky a cuketa mohly projít poctivější úpravou, ale pokud je zas jinými preferována křupavější konzistence, pak bylo vše v pořádku. Šalotková a krémová telecí omáčka vše úžasně doplnily. 3. Jehněčí kotletky v hořčično-bylinkové krustě s estragonovou a hořčičnou omáčkou a bramborami zapečenými s hrubozrnnou hořčicí byly naprosto famózní, křehké, bez jediného náznaku toho, že vůbec jíte jehněčí. K tomu chuťově velmi výrazné omáčky a k nim přesně padnoucí brambory, to vše v porci přísně nedegustační. Úžasné. Ručím všem, komu jehněčí nevoní, že tohle by snědli na posezení.
A to posezení právě V Zátiší tak mohu jen doporučit.

VIDEOrecept:

KOKO