Toscana Grill11 / 11 / 2013
Když se řekne italská restaurace, všichni vidíme pizzu, tisíc druhů pasty a caprese… U toskánské restaurace bychom měli mít ale asi úplně jiné asociace – skvělé bifteky, v Toskánsku zbožňované kančí maso, kvalitní olivové oleje a skvělé červené víno. Přiznám, že takové představy ve mně vyvolávají mnohem příjemnější pocity. Navodit správnou atmosféru lze nově i v Praze, na Národní hned vedle divadla. Také proto, že v původních prostorách Toscana Grillu se nacházela klášterní vinárna pověstná pravidelnými návštěvami umělců od vedle. Prostory majestátně klášterní, ale nepůsobí studeně, naopak, pěkně vás tu ohřeje na míru postavený gril, kde můžete sledovat průběh transformace svého steaku ze syrového na vámi požadovaný stav. Kuchař, jak jsem si všimla, ho poctivě kontroluje steakovým teploměrem, takže na splnění požadavku se dá spoléhat i díky tomu, nepočítám-li zkušenosti kuchaře coby člena Národního týmu kuchařů.
Na začátek přišla velmi originální amuse-bouche. A bavila mě. Minikousky hovězí svíčkové položené na papíru, zalité každý jiným toskánským olivovým olejem. To proto, aby si zákazník vybral, čím si případně později vybraný steak dochutí. První jemný, druhý aromatický, třetí drsoň… Dvojka u mě vedla. Takhle titěrná ochutnávečka velmi bujaře rozvíří vaše chutě a díky tomu je jasné, že si ještě alespoň kousek dobrého hovězího musíte dneska objednat.
Chtěla jsem ochutnat něco opravdu typicky toskánského. Za poslední dobu jsem toho snědla tolik, že jsem kvůli kýžené rozmanitosti ochutnávek požádala vždy jen o poloviční porci, resp. normální porci nám rozdělili na dva talíře, u steaků to nebylo nutné, protože tam se podávala variace mas na společné žulové desce. Budu psát tedy cenu klasické porce, ale množství si u „polévky“ a pasty zdvojnásobte.
Trkly vás uvozovky u polévky? Mě totiž zajímala původní receptura tradiční fazolové polévky z oblasti Castello di Verrazzano – Ribolita di Verrazzano za 135 Kč. Najdete ji v prvních chodech. Ještě že jsem si dala jenom poloviční porci, protože celá by pro mě znamenala, že ten večer na steak už rozhodně nedojde… možná by nedošlo ani na následující pastu :-D Už podle fotky je jasné, že nejde o polévku v našem pojetí, prostě už jenom proto, že jsem celý tento první chod dokázala sníst beze zbytku vidličkou. A že jsem ho dojedla a vypucovala talíř, nebylo množstvím, ale tím, že je to zatraceně dobrá nepolévka vhodná také jako vegetariánské hlavní jídlo. Najdete tu i kusy dušené zeleniny, vše tak nějak harmonicky spojeno, prostoupeno úžasnou chutí… přesně na něco takového má člověk na podzim chuť.
Dobrá nálada mě neopustila ani u čerstvých tagliatelle s ragú z divočáka, celá porce za 195 Kč. V Toskánsku kančí maso naprosto milují, oproti tomu, že u nás žijí divočáci vlastně pouze ve volné přírodě, tam je chovají, speciálně vyživují, aby maso mělo něčím specifickou chuť, dělají z něho nejen ragú a další dušené pokrmy, ale hlavně i salámy, klobásy a podobně. Tohle zpracování, v originále Tagliatelle al Ragù Cinghiale, je opravdovou tamní klasou. A opět mě nezklamalo. Začínala jsem pociťovat, že nemám bezedný žaludek, ale gró večera se v tu chvíli teprve mazlilo s grilem…
Steaky si tu objednáváte na váhu, kuchař má právo se seknout o 20 %, takže i ceny jsou uváděné za gram. Na jednu stranu pro někoho nezvyklé, pro dalšího lehce prudivé, protože musí použít kalkulačku v mobilu, aby si vypočítal, kolik bude jeho váha stát, nicméně na druhou stranu velmi poctivé a svobodné na výběr. A to se mi na tom zamlouvá. My dali po 150g trojkombinaci. Hovězí veverku (1,35 Kč/g, Austrálie, Uruguay), vysoký roštěnec (1,85 Kč/g, Argentina, Uruguay) a osmiměsíční telecí kýtu (1,35 Kč/g, Itálie). Vše servírované na nahřátém žulovém kameni – přesně tak teplém, aby maso udržoval fit, ale ne aby se na něm ještě dodělávalo.
Automaticky k tomu má host obdržet mrkev, řapíkatý celer, cibuli a fenykl, nakrájené na tyčinky a podávané ve skleničce, nicméně na nás s tím tak trochu zapomněli. Mně to bylo teda fuk, protože jsem při objednávání hodlala ještě ochutnat ke steaku pro mě nezvyklou přílohu, nicméně v Toskánsku prý velmi populární – toskánské bílé fazole ve vývaru 55 Kč, ale zapomínat by se přesto nemělo. Z lehké nedůvěřivosti k fazolím vidíte pro jistotu na talířích ještě grilovanou zeleninu .
Kvalita masa byla nezpochybnitelná, správná úprava stejně tak. Jediné, co mě překvapilo, byla lehce nahořklá chuť masa v místech černých proužků vypálených od grilové mřížky. Ale zas tomu všemu dodávala specifickou chuť. Plus předem vybraný olivový olej, dokonalost sama. Nakonec jsem moc přílohy ani nepotřebovala. Vývar k fazolím jsem čekala silnější, ale je ve skutečnosti velmi jemný, takže ho doporučuju jako přílohu spíš těm, kteří nemusí příliš výrazné přílohy a nechávají tak raději vyniknout chuti masa. Pro ostatní jsou tu pečené minibrambůrky, steakové hranolky nebo grilovaný toskánský chléb.
Uf. Už nemůžu… Ale ještě je tu ochutnávka ze dvou tady nejoblíbenějších dezertů – opět každý v poloviční porci oproti ceně za plnou – Zuppa Inglese, celá za 115 Kč, tradiční florentinský moučník. A Tiramisu Verrazzano, také 115 Kč, kdyby byl dvojnásobný, je tu dokonce označovaný jako jediný originál tohoto dezertu – i když pro nás poněkud nezvykle podávané… tak nějak… bez formy a tvaru. Mně chutnalo víc Tiramisu, bylo lehčí… Mému drahému víc Zuppa Inglese, sladší a hutnější. Takže jde o osobní vkus na dezerty.
Hodí se ještě shrnutí. Odpoutejte se od představ italských restaurací, kterých je u nás tolik, že to ani Rain Man nespočítá. Tady zaznamenáte nové chutě, nové vůně a neoddiskutovatelnou kvalitu. Bez pizzy. A co dodávám až na konec, odpoutejte se také od toho, že jde o restauraci patřící řetězci Coloseum. S jejich ostatními provozovnami tahle nemá společného nic než to slovo nenápadně menším písmem psané za velkým Toscana Grill. Jde nejen o jinou atmosféru, ale také o péči věnovanou originálním recepturám i kvalitě ingrediencí a schopnou obsluhu. Díky tomu se Toscana Grill stává jediným článkem řetězce Coloseum, do kterého se ještě někdy podívám. A ráda.
