Nukleární křidýlka04 / 11 / 2014

Recept je co do obsahu inspirovaný mou návštěvou v plzeňské burgrárně Delish. Samotný burger s domácí bulkou tady na blogu nacházíte už dávno a jedná se o jeden z nejoblíbenějších místních receptů vůbec, takže by byl hřích se taky nepodívat – tady.

Co se týče mých pocitů z Delishe, v Plzni platí za jednookého krále mezi slepými. Když vynechám fastfoody, jinou restauraci specializovanou na hamburgery tu nenajdete, takže všichni chtějí sem. Dochucovací prostředky by mohly být poněkud sofistikovanější a hlavně méně výrazné a v menším množství. Někteří mají všeho moc možná rádi, ale přeci jen tolik přebít chuť masa a obstojnou domácí bulku je škoda. I když k masu musím dodat- nabízí ho automaticky středně propečené, nakonec jsem ho ale dostala well done. U burgerů je důležitá i tuková složka v mletém mase a tady byla tak nízká, že spolu s úplným propečením a navzdory množství omáček působilo maso vlastně suše. Nebo prostě nebylo nic moc kvalitní, jinak si absenci šťavnatosti nedokážu vysvětlit. Prostě už jsem v Praze jedla mnohem lepší burgery (a ani ne o moc dražší). Pokud se sem ale chystáte, pořád je burger tou nejlepší variantou, protože např. křidélka u mě propadla úplně. Maso uvnitř dušené, dušená a měkká i kůže na povrchu … a na poslední chvíli markantně vykoupáno v něčem, co mělo být pálivé, ale bylo to naopak šíleně sladké a až zbytečně mazlavé, bez příjemné chuti. Cibulové kroužky byly obalené v tak hustém těstíčku, že jste pod nánosem obalu cibuli už jen těžce v chuti nacházeli. Proto jsem se snažila tyhle věci v domácí variantě vylepšit.

Pokud seženete křídla z biokuřat nebo těch farmářských, nejen že se poněkud víc nadlábnete, protože jsou dosti vzrostlejší (i když přirozeně vzhledem k vyšší kvalitě dražší), ale bude vás čekat i větší pošušňání. Moje tradiční nákupní lokalita Praha Anděl nabízí bioverzi např. tady a farmářskou zde.

Pokud je čas a máte všechno nakoupené, namarinujte křidýlka klidně i den předem. Očistěte je, rozdělte na „paličku“ a „to ostatní“. Umíchejte v rendlíku marinádu bez medu a nechte chvilku provařit. Nechceme redukovat, ale spojit chutě a rozpustit cukr. Až povychladne, 2/3 množství použijte rovnou. Třetinu si ponechejte na později, až se smíchá i s medem, opět prohřeje a díky tomu doglazuje nukleární povrch. Harissa je poměrně střídmě pálivá chilli pasta. Sehnala jsem ji v Galaxy Food, malém ale vybaveném obchůdku s orientálními potravinami v Opletalově ulici 20 hned u Václaváku, najdete tam opravdu spouustu pokladů. A tenhle sečuánský pepř je zas z Lidlu. Nicméně můžete zajít do hypermarketu a vedle rajčatových protlaků objevíte výkonné chilli pasty, které to obojí klidně nahradí. Různé výrobky pálí různě a různí lidé různě vydrží – takže testujte, než to přehrotíte :)

Těstíčko se musí nechat v chladu opravdu tak půl hodinky odpočívat, díky tomu zhoustne. Konzistence jako na palačinky je ideální, těch 10 lžiček musí být opravdu supervrchovatých, klidně přidávejte, já to s tou moukou ale nerada přeháním. Jestliže budete smažit pro hodně lidí a budete potřebovat víc těstíčka, zdvojnásobte množství a použijte ne dva žloutky, ale prostě jen celé jedno vejce. Je to vyzkoušené, na výsledek bílek nemá vliv. Prostě všechno rozkvrdlat, nechat vychladit, promíchat a je to. Během toho oloupejte cibuli a nakrájejte ji na minimálně půl centimetru silná kolečka, klidně i víc. Je-li hodně ostrá, nakrájenou ji nechte zas nějakou dobu ve studené až ledové vodě, zjihne a dá očím pokoj.