Nedáme si pauzu?26 / 11 / 2014
Na tuhle myšlenku mě přivedlo několikero komentů pod videorecepty na Stream.cz a i na facebooku. Prostě už to prý „není to, co to bývalo před tím„. Jak tohle tvrzení v uvozovkách, tak i otázka týkající se pauzy ve mně evokuje přirovnání k partnerskému vztahu. Ani jedno z toho člověk neslyší s nadšením, když toho druhého má rád a chce s ním zůstat. V mém případě tedy já s Vámi. Ale co Vy se mnou?
Ten výčet cen by měl mluvit asi za vše – Blogerka roku 2013, Foodblog roku 2013, Blogerka roku 2014, Křišťálová lupa 2014 za One (wo)man show a druhé místo v Zájmových webech. No jo, jenže skeptik by namítl, že se jedná o jistou věrnostní setrvačnost, která v roce 2015 z důvodu okoukání a těch „změn“ beztak vyprchá. A možná má i pravdu. To momentálně nejsem schopná pořádně zhodnotit. Jsem tolik vděčná za Vaše hlasy! Moc si jich vážím.
Změny se asi staly. Od května 2012 jste měli možnost vidět 109 dílů MENU domů, 44 MENU v sezóně, zatím 8 MENU podle Koko, ale těch má být odvysíláno celkem cca 40. Udržet nadšení diváka sledujícího vše v naprostém začátku lze, pravda, velmi těžko. Nejen v mém případě, ale i v případě jiných obdobných pořadů. V počátku byly mé pořady o vaření považovány hlavně za zábavnou podívanou a nyní podle přehlceného publika začínají spadat „pouze“ tam, kam vlastně patří. Mezi všechny ty ostatní pořady o vaření.
K prvotnímu MENU domů se vždycky ubíralo moje největší soustředění, tam to prostě všechno začalo. Snažím se, aby se na něm nic neměnilo, leč zkrátka pokaždé nemůže být vždycky stejně vtipné nebo zábavné. Záleží, co se přihodí nebo nepřihodí. Co se povede a co ne. Sezóna těžila i trpěla na tom samém – venkovní prostředí zahrady, která nebyla příliš přizpůsobena vhodným podmínkám pro vaření. To jsem v dobré vůli změnila stavbou pěkného zázemí. Tam se v poslední době natáčelo i MENU podle Koko. Naprosto jiný koncept. Čistější a kratší popis toho, jak zhotovit recepty z knihy. Každé je to něco úplně jiného. Ve všem ale vystupuju já. A tak ty změny nejsou brány vždy pozitivně.
Jako s diváky a čtenáři jsem se s Vámi vždycky snažila jednat jako s rovnocennými partnery. Zvolili jste i titulní stranu mé knihy, leč jsem já i všichni v nakladatelství chtěli úplně jinou verzi. Snažila jsem se být vždy upřímná. I v rámci osobních věcí. A teď bych to potřebovala zas já od Vás. Chcete pauzu? Bylo toho už až moc? Ocením Vaše názory. Přeci jen, sama pro sebe ten blog nepíšu…
Děkuju, Koko
