Liška nálevkovitá03 / 11 / 2014
Nikdy nenarazíte na jednu dvě… když jsou, jsou všude! Až už se vám to ani nebude chtít sbírat. Rozhlédněte se pořádně kolem, pořád budete nacházet nové a nové trsy. Nožík nechte doma, nejlépe se na ně jde s nůžkami.
Popis si vypůjčuju z Houbařského atlasu (Miroslav Smotlacha, Marie a Josef Erhartovi):
Klobouk má v průměru 2-6 cm, je nepravidelně nálevkovitý, v dospělosti na okraji laločnatý a zkadeřený, okrově hnědý až žlutavě kouřově šedohnědý, za vlhka tmavší, tenkomasý, na povrchu s roztroušenými tmavými úzkými a vzrostlými šupinkami.
Lišty jsou prořídlé, sbíhavé na třeň, nepravidelně rozvětvené, s příčnými žilkami, zpočátku žlutošedé, pak šedav ojíněné.
Dužina je špinavě nažloutlá, neměnná.
Hojně roste v srpnu až do pozdního listopadu v mechu jehličnatých lesů ve skupinách.
Liška nálevkovitá není natolik houževnatá jako její obecná kolegyně. Když jsou nohy až moc dlouhé, trochu je zkracuju, nejčastěji používám jen klobouky. Stačí jim jen pár minut tepelné úpravy a jsou měkké, ihned ke konzumaci. Používejte ji obdobně jako lišku obecnou – do omáček, polévek, do risotta… Na sušení se hodí jen v případě, že ji poté rozmixujete na houbový prach a používáte jako koření. Musí se vysušit ale opravdu pořádně.