Chřestfest 201302 / 05 / 2013
Chřestová poupátka se na farmách už klubou z vlnkovatých záhonů, sezóna téhle pochutiny se musí podchytit a vychutnat, protože není příliš dlouhá. Chřest 2013 se začíná už prodávat a má i svůj fest.
Stále platí, že se menu rezervují přes internetový rezervační systém alakarte.cz, stačí krátká registrace, do pár minut dostanete potvrzení vámi požadovaného času a data a máte to na jistotu. Nějaké změny jsem ale přeci jen zaregistrovala – všechna tříchodová menu už nestojí jednotně 290 Kč, mohou být i za 390 nebo 490 Kč, repertoár používaných surovin se ale rozšířil – doteď jste se s biftekem v nabídkách festivalů od alakarte díky cenovému omezení nesetkávali. Ostřílení registrovaní členové si navíc všimnou nového designu webových stránek festivalu. Mě osobně se zdají méně přehledné, nicméně raději zůstanu u fušování do jídla.
Byla jsem zvědavá na rozdíl mezi tradiční 3-chodovou za již obvyklou cenu na těchto festivalech (290 Kč) a meníčkem o dvě stovky dražším. Jak už jsme zvyklí, vybíráme také očima, protože veškeré pokrmy jsou nafoceny. Díky tomu můžete ihned srovnat vzor a moje fotky z restaurace U Bílé krávy:
Předkrm: Marinovaný baby chřest s čerstvými jahodami, kozím sýrem v popelu a variací listových salátů, dochucených dresinkem framboise
Polévka: Jemný chřestový krém s koriandrovou pěnou a parmazánovým chipsem
Hlavní chod: Hovězí flank steak z mladého býka Charolais na provensálských bramborách s pečenou šalotkou na mořské soli, podáváno s glazovaným chřestem a kávovou omáčkou s koňakem
A hodnocení? Výkon spíš průměr. Pouhé marinování neoloupaného chřestu způsobilo, že příliš chuti nenasál a uvnitř byl lehce nahořklý díky tomu, že se nesetkal s žádným tepelným zpracováním. V kombinaci s jahodami, olivovým olejem, sýrem, ovocným dresinkem a ještě pestem pro můj žaludek vytvořil salát až moc světélkující chuťovou diskotéku. Chřestový krém naopak chuťově super. Pěna koriandr jen lehce naznačovala. Doposud by se tyto chody s přehledem daly nákladově zařadit do tradičních menu za 290. Takže teď to, co cenu zvedlo o 200 Kč.
Hlavní chod obsahoval cca 150 – 180 g flank steaku by oko. Provensálské brambory byly místy gumové, místy sesmahlé do hnědého vyschlého a spáleného chipsu. Nadšená bych byla spíš z třetí možnosti – čerstvě nakrájené a akorát do křupava upečené a s výrazným provensálským kořením. Chřest ok, měkký, ale v normě. Kávová omáčka místo obyč ademi-glace zajímavá volba, káva v ní byla cítit akorát tak, abyste si neměli chuť k ní přikusovat croissant, ale biftek. Chápu, že kuchař má vychytané, jak jeho flank steak chutná nejlépe, ale přesto stále považuji za slušnost se hosta ptát, jak chce mít maso propečené. Mimochodem – jednalo se o ooopravdu vysoký flanksteak, místy až 5 cm. Vůně úžasná, často používané grilovací plotně se nic nevyrovná! Hlavní mínus zde ale dostává za „pečenou šalotku na mořské soli“. Jednalo se totiž o obyčejnou malou žlutou cibuli, která navíc s ponechanou slupkou chutnala jako jen chvilku vařená. Tuto přílohu bych si na talíři klidně odpustila – a taky že jo, putovala zpátky do kuchyně. Jen pro to dobrodružství jsem ochutnala miniaturní kousíček, abych nekřivdila.
Koho tedy prubnout? Jako nemilovník grilovaných lososů bych v Praze vsadila na Chateau St. Havel pro kuřecomilce za 390 Kč, Aloha Restaurant (nikdy jsem tu nejedla, takže jen podle menu) za 290 Kč, nápaditě vypadá i menu restaurace Julian na Praze 5, o které jsem doposud v životě neslyšela také za 290 Kč. Mimo pupek naší republičky se mi pak líbí koncepce nabídky v restauraci Nad Jezerem v Doksech a restaurace Green v Brně.
KOKO
