Café Imperial20 / 11 / 2011

Za tři porcelánové talíře, dvě vína a dostatek vody vyndáte z peněženky papírový talíř, v mém případě 1003,- Kč.
Kde jinde mají ale na dámách místo běžné umyvadlové baterie zlatou kovovou labuť a broušené sklo,
nemluvě o stropní mozaice restaurace a nespočtu výjevů, jímž jsou stěny nezkrotně obloženy.
Dýchne tu na vás luxus jiné doby monitorovaný bezpečnostní kamerou.

Terinka z hoboubátek s jablečným chutney (199 Kč)

Celá terinka byla jemně do kysela, kompaktní, vychlazená, hmotu kuchař rozemlel opravdu až na paštikové stadium.
Drobnozrnná čočka povařená na skus připravená s cibulkou do kyselého salátku. Frisé salát opět okyselen.
Pro zachování chuťové rovnováhy servírováno s jemně hořkým jablkovým chutney. Dokázala bych si představit nápaditější foodstyling.

Recept najdete také v kuchařce Zdeňka Pohlreicha Prostřeno bez servítků.

Telecí líčka na červeném víně s bramborovou kaší a restovanou zeleninou se žampiony (325 Kč)

Specialita šéfkuchaře, která při návštěvě tohoto podniku nesmí být opomenuta. Na pokrm je použití nože pouze otázkou etikety, nikoli nutností.
Maso se rozpadalo, prodchnuté silnou chutí redukované omáčky, červené víno v ní ustupovalo až na druhou kolej, na prvním místě vítězila chuť hovězího.
Omáčka zůstávala i při chladnutí stále tekutá, téměř zbavená všeho tuku. Máslovo metanová chuť táhlé bramborové kaše člověka nadchne.
Resovaná petržel, mrkev a kousky žampionů natáhly chuť omáčky.

I proto si na MENUdomů musíme recept vyzkoušet na vlastní kuchyň a kameru. Už brzy.

Čokoládový fondant s pistáciovou zmrzlinou a višněmi (147 Kč)

Sladká tečka, kterou bych si možná i odpustila. Po předchozích zážitcích jsem čekala opravdovou bombu co se týče jak chutí, tak servírování.
Po velkých očekáváních následovalo ale menší zklamání. Proti samotnému fondantu nemůžu říct křivé slovo.
Višně způsobily však nekontrolovatelné ksichtění se na všechny kolem, jak byly kyselé.
Když jsem ji ale umístila na vidličku rovnou spolu s čokoládovým soustem dortíku, bylo lépe.
Pistáciová zmrzlina se vyznačovala spíš smetanovostí než právě pistáciovou chutí.
A ve chvíli, kdy člověk již smířen s absencí jakéhokoli přítomného kousku ořechu kousne do celé velké zmrzlé pistácie, nadšením opět neoplývá.

1,5 dlc červeného vína z denní nabídky (67 Kč)

K líčkům jsem zvolila tuto možnost, nabídka tentokrát skýtala Zweigeltrebe. Víno mi chutnalo.
Důkazem toho bylo objednání druhé sklenky a to i přes bubáka, který na mě z té první vybafl.
Obsluha mi na tenhle úkaz velikosti mexického dolaru na dně skleničky velmi poklidným hlasem bez udivení odvětila, že jde o klasickou vinnou sedlinu.
Tu to skutečnost jsem samozřejmě tušila, nicméně její rozměry byly biblické.
Ve chvíli, kdy jsem sedlinu fotila a sháněla číslo na spolehlivého větštce,
který by mi řekl budoucí události v mém životě minimálně na dvě desetiletí dopředu,
číšník se jal sklenku odnášet a následně ji už s poněkud méně klidným výrazem ukazoval názorně všem barmanům.
Co se týče druhé sklenky, sedlina tu zřejmě byla neposedná a utekla děsit někoho jiného – nebylo tam po ní ani vidu, ani slechu.

18. 1. 2012