Bytová restaurace aneb překážky všeho druhu29 / 05 / 2014
Ta myšlenka vařit přímo pro vás, místo abych vařila na monitoru před vámi, se se mnou táhne už nebezpečně dlouho. Takže už stejně dlouho dumám, jak to zařídit, aby byli všichni spokojeni, mělo to nápad, dalo se to tak praktikovat déle než měsíc, abych na tom neprodělávala, bylo to přístupné co největšímu množství lidí z co nejrůznějších míst ČR, zachovalo si to ale domácí tvář a nezfanfrněla jsem se z toho v kombinaci s vysíláním v rádiu a tvořením, natáčením plus střihem svých pořadů. Jistě chápete, proč mi to špekulování trvá takovou dobu.
První myšlenkou byla bytová restaurace. Je to teď in. U nás je nejznámější asi ta Na Faře. Neseznámeným s tématem v krátkosti popíšu, že se zaregistrujete, abyste dostávali info o tom, jaké menu se chystá. Menu stojí něco přes tisícovku (alespoň Na Faře), tuším, že i s vínem a obecně nápoji, kdo se dřív přihlásí, ten má možnost se dostat mezi nějakých těch cca 8 šťastlivců, kterým je sděleno kdy a kam se mají dostavit (tedy, obé je jasné, ale prostě je někdo pustí do dveří). Ti si potlachají s hostitelkou, která vše vaří i se s nimi nají, stráví společně příjemný čas, poznají se noví lidé, uhradí se „příspěvek na náklady” a je hotovo. Kéž bych měla k dispozici tak reprezentativní prostředí, kam bych mohla všechny pozvat, jako mají právě tam. Ale nemám. Jsou celkem tři místa, kde by to eventuálně šlo. Ale hned vysvětlím, proč vlastně nešlo.
1. Náš dům v Plzni. Patří mé mamince. Už jen ta skutečnost, že odhalím, kde bydlí, se mi moc nezamlouvá. Prostě z principu. Navíc tenhle dům potřebuje spoustu oprav. Voda odněkud špatnou trubkou protéká z horní koupelny do stropu dolní koupelny. Taky když hodně prší, máme pár centimetrů vody ve sklepě a vybíráme ji následující cestou: lopatka plus kýbl, dětská plastová vanička plus čerpadlo, hadice, ulice. Celý dům by se měl odvodnit… už asi tak 15 let… strávili jsme v tom sklepě za tu dobu sečteno podtrženo týdny čistého času… ani já, ani ona nemáme ve vlastních možnostech to nejen zafinancovat, ale hlavně ohlídat řemeslníky a nějak to řešit. Takže když by v našem termínu pršelo, mnohdy bych to pak musela rušit.
2. Zahrádka, kde se natáčí MENU v sezóně. Možná současně místo, kde bych za nějaký ten rok mohla chtít bydlet. Takže opět ten samý princip. A k tomu nyní nerealizovatelné. To stavení tam je rádo, že stojí. Sice tento rok děláme přístřešek, ale tam by se ani nevešlo tolik lidí, kolik by se mi vyplatilo, abych celou akci realizovala. Navíc jak je to celé venku, šlo by to opět jen ve dnech, kdy by bylo opravdu pěkně, a to se také těžko nějak víc dopředu plánuje… a opět je to v Plzni, což je pro mnohé naprosto na konci světa. Zájemců by bylo tedy málo a po pár akcích by bylo po „restauraci”.
3. Můj pražský byt. Potřebovalo by to vystěhovat dosavadní obývák a udělat z toho bytovou jídelnu plus kk. Takže další lednice a mrazák, ta chcíplotinka tady stačí tak na pití, dva stoly, každý minimálně pro 4 lidi, 8 židlí, inventář… taky žádná legrace.
Provozovatelé mnou pokořených restaurací, co se týče kalkulací, si teď říkají: „Ha, holčičko, vidíš! Tomu se říká náklady! A to tam nepočítáš!”… No, jo, je to pravda. Touhle „službou” bych se odchýlila od principu uvař-doma-sám-sobě-si a trošku tíhla na tu druhou stranu. A tam se ten nájem počítá (v pražském bytě mimochodem 12 500 Kč, od září chci do Prahy dojíždět, tak ho budu muset časem pustit). A ten plyn taky. A to pořízení vybavení… a ten čas, co strávím nákupem, vařením, přípravou, obsluhou a následně úklidem… no jo. A je to tu.
„Jenže já to chci dělat pro lidi, aby to nebylo drahý!”, lamentuju příteli při hovorech na tohle téma, který na rozdíl ode mě vidí situaci střízlivě, co se týče realizace a nejen finančních, ale i mých časových nákladů na celou věc. „Nemůžeš to dělat za nulu, to je lepší jet třeba někam na vejlet!”. A má v tom pravdu. Jenže já chci beztak vařit i pro někoho dalšího, než je on, moje mamina a pár hladových kolegů v práci. Ale jak na to?
Poslední dobou je celkem populární kitchen surfing – nebo tak nějak se tomu říká. Na netu nabídnete menu, jeho cenu na kolik osob, někdo si vás objedná, něco si předpřipravíte doma, něco doděláte u klienta. Ne že bych vás podezírala, ale malá (162,5 cm) holka jako já musí být přeci jen opatrná. Kdekdo by si ji mohl pod zámkem zavřít ve sklepě. Takže ideálně aby jezdili lidi dva – a můj „bodyguard” by měl ještě k tomu pomáhat v kuchyni. Takže se musí dva také zaplatit. A kam by jezdili? Z Prahy až do Ostravy? Přátelé, nic proti vám ani místu, kde žijete, ale pro mě by to znamenalo víc než jeden den práce a časové investice… a pokud bych ho měla vyčíslit, pak by se zas vám nelíbila cena. Takže zas mrtvý bod.
Pak je tu něco na způsob foodtrucku kroužícího na „turné po ČR”. Tušili jste, kolik to auto na vaření a prodávání stojí? Klidně i mega! Tím to hasne rovnou. A křáp, co chcípne na první odbočce doleva, není to, co tím myslím.
Co dál? Otevřít si opravdu vlastní klasické bistro? Pokud někde, tak v Plzni, kvůli cenám nájmů apod. A to jsme zas u konce s dechem, protože 3/4 z vás by kvůli tomu do Plzně nejelo. A ta investice by se pak mohla pekelně nevyplatit.
Nedávno jsem si četla i o crowdfundingu. Znamená to veřejnou sbírku, kam lidi posílají peníze, autor chce nějakou kýženou částku, ta když se nevybere, tak se vám peníze vrátí. Můžete si vybrat, i kolik investujete, a podle toho za to máte i nějaké bonusy. V mém případě by to bylo třeba menu zdarma hned po otevření podniku nebo tak… ale Moravák zas nebude přispívat na něco realizovaného v Praze… to už spíš na ten foodtruck, který by k němu měl šanci dorazit… Ale rozhodně vás není tolik, abyste se složili na částku, která by ho uhradila :-D Zas jsme v koncích.
S každým dalším odstavcem čekáte rozuzlení. Něco, co bude začínat : „A pak jsem na to kápla!!!!!!!” Jenže ona zatím ani kapka. Na facebooku jsem začala trochu zjišťovat, jaká cena by vám za 4chodové menu připadala odpovídající, abyste přicházeli i odcházeli spokojeni. Vyšlo z toho něco mezi čtyřmi a pěti stovkami. Kolik tedy tuším. Co vařit, to je to nejmenší. Ale KDE? Toť otázka!
Zatím jsem na to odpověď nenašla. Ale hledám a budu hledat dál, protože chci, abyste na to nemuseli jen koukat… ale abyste mohli i koštnout.
Jestli máte nějaký superiorní nápad, klidně pište na menudomu@stream.cz :) Budu jedině ráda. O prázdninách budu dodělávat kuchařku, ale od podzimu by už mělo být časově mnohem veseleji.
KOKO
