Auberge d´Escargot18 / 12 / 2012
Restaurace Auberge d´Escargot se nachází poblíž Hiltonu a Marriotu u Masarykovo nádraží, v nákupní pasáži. Ono tu vlastně ani tak nejde o šneky, jídlo a restauraci, jako o víno. Spíš se jedná o galerii drahých vín a tu a tam se vešel stolek, kam si můžete sednout a dát šneka. Nevinař se tu ale cítí při objednání čehokoli jiného pití provinile.
Nejenže tu najdete šneky na osm různých způsobů, ale taky šnečí kaviár a šnečí játra. Obě komodity jsou specialitou české firmy Snailex, jak si v odkazech můžete přečíst, 30g těchto pochutin stojí vždy něco pod dvě stovky v e-shopu, kde pořídíte i polotovar absolutní šnečí klasiky – po burgundsku, tedy s máslem s bylinkami a česnekem. Jelikož nikde na netu nenajdete menu restaurace, alespoň stránku s touto specializovanou nabídku jsem zvěčnila do mobilu.
Na rozjezd jsem dostala amuse-bouche, křepelčí galantinu. Velmi velmi podchlazená, což způsobilo, že maso už tak jemné chuti nechutnalo vůbec nijak. Lístek rukoly nic nezachránil stejně jako máz hruškového chutney. Aby zvláštních tvarů nebylo málo, zkusila jsem i klasické slávky na víně z předkrmů. Suma sumárum 8 kusů, z toho jeden podezřelé barvy a vzhledu celkově, ta už měla asi na mále.
Za 495 Kč jsem zvolila degustaci šneků na čtyři různé způsoby. Bylo mi řečeno, že od každého druhu jsou tam vždy 3 – 4 kusy. Vždy tam byly 3… No, ne že bych si ale stěžovala na nedostatek. Zavítala jsem sem z čistého dobrodružství a taky kvůli vám, abyste měli možnost nahlédnout do podniku, kde se na tuto vánoční klasiku specializují. Vy si asi vybavíte spíš kapra a salát, ale za První republiky to u nás byl šlágr. Nejdřív teda pro chudinu, coby postní jídlo. Ale měšťákům to začalo připadat cool a rychle se to rozšířilo i do vyšších vrstev.
Vezmu to od těch „nejchutnějších“ (v mém případě nejschůdnějších). První místo dávám klasickému burgundskému způsobu zpracování. Když to řeknu upřímně, to máslo je totiž celkem příjemně přebije. Šneci sice sami o sobě nemají nějakou výraznou chuť, ale česnek a bylinky pomáhají k chutnosti. Na ty se používají kleště, šneka vyjmete úzkou vidličkou, správně přemístíte na plátek světlé bagetky, vylijete z ulity i zbylé máslíčko a konzumujete jako jednohubku. Druhé místo dávám smaženým šnekům. Tam je to jedno. S dijonskou majonézou tuplem. Tam i kdyby byla slávka nebo klidně cibulka, chutná to pořád stejně – tak malá věc se prostě v těstíčku ztratí a nic moc o ní nevíte. Prostě jen to, že uprostřed je něco měkkého.
Z pelotonu se dostáváme na okraj mých možností. Ještě jsem jakžtakž zvládla šneky po lyonsku. Ve smetaně s artyčoky, petrželkou a šalotkou. Absolutním outsiderem a něčím, co jsem nikdy nemusela ani vidět, ani ochutnat a už vůbec ne cítit, to jsou normandští ( to černo v misce). Neuvěřitelně to smrdí :-D Alespoň mě. Jsem milovník sýrů, klidně i s nejrůznějšími plísněmi, i těch smradlavých, i kozích, ale Ponte l´Éveque nemá konkurenci. Zavání kozím kopytem, které dlouho pochodovalo po chlívku, který nikdo dlouho nevyklízel :-D Brrrrrr. K tomu šneci dušení v portském a ještě s kapkou calvadosu byla kombinací přímo vražednou. Dva kusy uvnitř zemřely zbytečně. Jeden jsem po dlouhém přemlouvání okusila a byl problém to zvládnout důstojně. Sníst to přeji jen svým nepřátelům. Možná se k těmto chutím musí dospět, dozrát… až mi bude 200 let, možná se to stane. Dřív to nechci znova ani vidět.
A co bylo tedy tím příjemným překvapením? Během mé konzumace si sem přišel vybrat vína známý holywoodský herec Clive Owen :)
UŽ ZÍTRA NAJDETE NA HOMEPAGE RECEPTY, VIDEA A NÁVOD, JAK SI ŠNEKY PŘIPRAVIT TAKÉ DOMA.
KOKO
