Alcron20 / 11 / 2011
Pár důležitých poznatků na začátek: Rezervujte si stůl včas. Restaurace resp. stoly se rozkládají tak na pětadvaceti metrech čtverečních, v maximu se sem vejde 24 lidí. Na fotkách níž vlastně vidíte celou restauraci a působí tam mnohem větší, než ve skutečnosti je. Nejlepší je si to prohlédnout 3D. Navíc se tu s ničím tak úplně nechvátá a když si dá někdo šest chodů, obsadí jeden stůl prakticky na celý večer. Restaurace byla otevřena už roku 1932, má svůj věhlas a hodí se dodržet dress code. Co se porcí týče, já šla klasicky sondovat a navíc toho moc nesním co do velikosti porcí, takže mi stačilo to minimum, které si tu můžete(musíte) dát, tedy tři chody. Jak se tak na mě číšník podíval, byla jsem asi trochu za socku :-D Ale co… Jsem host jako každý jiný. Jeden nebo dva chody si tu večer zkrátka nedáte. Menu je degustační. Na lístku máte kolem dvaceti položek a z kterýchkoli z nich si můžete sestavit svou kombinaci. Tříchodové menu za 650 Kč, čtyřchodové za 900 Kč, pět chodů za 1100, šest za 1300 a sedm za 1500.
Do těch pěti chodů se to celkem vyplatí.
Nutno tedy podotknout, že ceny opravdu nejsou přehnané. Pokud srovnám třeba s Bellevue, jsou tu vlastně levnější. I když porce jsou ještě trochu menší. Bohužel výhled v Alcronu máte místo na Pražský hrad a Karlův most tak maximálně do talířů na vedlejších stolech. I když teda parádní. Ideální restaurace na špionáž. Tady vám neunikne ani slovo a ani jediná vůně linoucí se od jiných hostů. Dalším postřehem je to, že bych měla i trochu problém vybrat sedm položek, které by mě opravdu zaujaly. Kombinatorika surovin je téměř neomezená. Menu je ale obměňováno v nedlouhých intervalech, takže když se vám nic nezdá teď,
stačí nějaký ten měsíc počkat a třeba se vám trefí do chutí pak.
Co se týče ochutnaných položek – jako první přišel na řadu Humrový bisque s humrovou tortelínkou a grilovaným artyčokem. Viděla jsem jeho fotku na webu Alcronu a navíc tady na něj mají i recept. Doufala jsem tedy vlastně ve stejnou záležitost na talíři. Ta vlevo je jejich, ta vpravo moje. Zjevně jsem obdržela až jistou obměnu. Humrová byla chuť i vůně, po jakémkoli, i kdyby krevetím, masíčku ani stopy. Možná ho měla zastoupit humrová tortelínka – tuhá špatně rozpůlitelná věc bez chuti obarvená sepiovou omáčkou, takže i nelibé barvy. No kdyby tam nebyla, budu mít vlastně lepší zážitek. Byla to taková zbytečná existence. Artyčok byl před grilováním normálně naložený nikoli čerstvý, takže obavy z budoucnosti byly jen prohloubeny. Navíc jsem dostala jen jeden, na fotce byly dva. Kdybych nesrovnávala s fotografií,
která mě navnadila na webu, na zbytečnosti existence tortelínky se pro mě nic nemění. Brrr
Naštěstí mě vytrhly z letargie Pečené kachní foie gras s uzeným úhořem a červenou řepou. Kostičky červené řepy byly také nakládané, plátky ale už z čerstvé vařené. Kombinace foie gras a uzeného úhoře s piniovými oříšky mi sedla. Bohužel hroznové víno k rybě a játrům už zůstalo nepochopeno a putovalo na jinak prázdném talíři zas zpátky do kuchyně. Účelem mojí návštěvy byl ale Holub z Anjou na tři způsoby s balsamicovou cibulkou, ostružinami a řapíkatým celerem. Oceňuju, jak se s tím v kuchyni crcali, to každopádně. Tři způsoby znamená paštika, konfit a ještě restovaná prsíčka. Pokud vám přijde kachna hodně aromatická narozdíl od kuřete, tak holub je dvakrát aromatičtěší než kachna. Takže u tohohle jídla je to dost o tom, co vám ještě voní. Paštika na mě byla už celkem těžký kalibr. Ale konfit byl úžasný. Jinak – mělo to být s ostružinami. Já to měla s ostružinou…
i když byla rozpůlená a vypadalo to nejdřív, že jsou dvě.
Takže aby z toho vznikl nějaký smysluplný výsledek… Měl by člověk jít do Alcronu? Ano, měl. Ale před tím by si měl prolustrovat webovky, co zrovna mají v menu. Naopak, kdo nemá rád příliš naškrobenou atmosféru, komorní tichoučko, velmi velmi úslužnou obsluhu a miluje krásné výhledy z oken, bude se cítit nesvůj.
Stojí to tam za ty peníze? Ano, co se týče jídla celkově, jednoznačně stojí.
Mimochodem, holuba – i když teda jen na dva způsoby, si brzy uvaříme taky doma :)
Koko
