Restaurace Rybí trh07 / 01 / 2013
Začnu klady, ať o mně nikdo nemůže říct, že jsem zlá bestie. V našich končinách je samozřejmě čerstvost mořských ryb uháněna uvozovkami dole i nahoře spíš na slovo „čerstvost“. Přeci jen, nejsme na pobřeží, u něhož bydlí ve skromné dřevěné chajdě ověšené sítěmi sympatický strejda rybář, co už třicet let den co den vstává chvilku po tom, co my jdeme spát, aby nám k snídani vylovil něco dobrého zpod hladiny. Nuže, ryby se tu snaží mít co nejčerstvější a klidně vám je i ukážou. Jako v dobrém steakhousu (třeba v La Casa Argentina to dělají) vám přinesou ke stolu tác s masy a vy si vyberete, co mají hodit na gril a následně vám na talíř, i tady nosí aktuální repertoár. Tentokrát tu byl na stříbrném podnosu nabízen velký mořský vlk cca pro 3 osoby, taky kambala a Sv. Petr. Ano, vypadá to pěkně, docela to zapůsobí, můžete si říct jakoukoli úpravu… do té chvíle fajné.
Jenže já už měla vybráno dávno před tím, než jsem sáhla na kliku od dveří. Do restaurací nechodím na blind, ale předem dokonale seznámená s jídelníčkem přes web. Před tím to ale chtělo něco k pití a tady nastal první velký zádrhel. Tedy, zádrhel a pěna, obojí bylo velké. Ale jinak pivo bylo malé. Velmi malé. Vlastně nejmenší, jaké mi kdy kdo kde načepíroval. Vím, že se restaurace nachází u Staromáku, ale tohle je i na pražskou míru těžký kalibr. A když pěna (a to se stalo bohužel véélmi rychle) opadla, zbylo to, co vidíte na fotce. Neupila jsem ani lok :/
O amuse-bouche tu bohužel neslyšeli, místo toho dostanete bylinkové máslo s pečivem. Nepřítomnost pozornosti na začátek považuji v téhle cenové kategorii už za nedostatek, pardon. No a konečně k jídlu. Domácí ravioly plněné mušlemi Sv. Jakuba a ricottou s pomerančovo-šafránovou omáčkou 290 Kč. Nějak mi tu nesedí čísla. Ravioly byly tři, to ano, ale mušle jen jedna. Slovo „mušlemi“ chápu jako navádění hosta v oblasti množství zásadní ingredience. Jednu mušli totiž horizontálně dvakrát rozkrojili, a tak vznikly tři tenké plátky a každý z nich zamířil do jedné ravioly. Těsto tuhé, tlusté, připomínající spíš to na povidlové taštičky než italské ravioly. V omáčce nic než pomeranč cítit nebylo. Bohužel to vlastně platí pro celé jídlo. Ravioly neochucené a syrová jakubka v tom to bohužel nezachránila, sama nemá výraznou chuť.
A pak ještě steak z tuňáka se zeleninovou ratatouille a rozmarýnovými brambory 600 Kč. Nedokážu si ratatouille představit nezeleninovou, to zaprvé. Zadruhé však, a to je mnohem podstatnější, člověk čeká od tohohle pokrmu to, že bude splňovat hlavní podmínky. To, že někam smíchám papriku, cuketu , cibuli a rajčata a přihodím česnek, ještě ze směsi ratatouille neudělá. Zelenina byla totálně křupavá. Snad každý šéfkuchař by měl tušit, že se jedná o dušený pokrm, který žádá svůj čas společně pod pokličkou a tohle se mu nepodobalo ani při pohledu z jedoucího vlaku. Tuňák byl ok, co do čerstvosti, můj žaludek na to má jasný indikátor, kdyby ne :-D… Měl být medium. Někde byl rare. Někde medium well. Prapodivně propečeno, také trochu nerovnoměrně uříznuto. Velkou módou poslední doby jsou brambory dělané akorát aby byly skoro na skus a ani o chlup víc. Pro moje chutě jsou v té chvíli ale nedovařené a nepřicházím trendu na chuť. Takže tenhle pokrm byl pro mě velkým zklamáním.
Sečteno podtrženo, kvalitní ryby z tohohle podniku zářnou hvězdu neudělají, protože vedle toho je potřeba zvládnout ještě i jiné komponenty k jídlům a to tady kuchař v mých objednávkách jednoznačně neobhájil. Obsluha s přístupem k čepování piva už vůbec ne.
