KOGO – Slovanský dům20 / 11 / 2011

Pohodu v křesle pod vzrostlým platanem a přitom jen co by kamenem dohodil od hektického světa Náměstí Republiky, ulice Na Příkopě nebo Václavského náměstí, můžete prožít ve vnitrobloku Slovanského domu, v restauraci KOGO. Prostory restaurace jsem nadšena. Oáza uprostřed centra hlavního města. Interiér je plynule napojen na zahradu. Člověk se tu cítí zase trochu jako někde za hranicemi. A obsluha složená převážně z cizinců dojem jen dokresluje. Česky se ale domluvíte. Není zde třeba se bát úzké specializace šéfkuchaře pouze na konkrétní styl či kulinářskou oblast. Jídelníček je bohatý a světový, ostatně stejně jako cenová hladina. Společnými atributy by mohla být převážně italská kuchyně a rybí speciality,
resp. středomořský styl.

Na úvod bohužel nepřichází žádný dnes již téměř ve všech lepších podnicích podávaný amuse George W. bouche ani jiný před-předkrm v podobě ošatky s pečivem a olejem, máslíčkem, pomazánčičkou, pozorností pro hladového hosta pro navnazení chuťových pohárků. Na to si tu zřejmě nepotrpí. Následují tedy hlavní jídla, kterými jakoby chtěl kuchař, minimálně množstvím, dohnat počáteční ztrátu, ale nutno říct,
že dohánět je potřeba spíše na úpravě :-(

Mořský ďas v citronové krustě a bramborovými lupínky (455 Kč) chutí tuto skvělou mořskou rybu příliš nepřipomínal. Těžko říct zda použitím masa až z ocasní části nebo z malých ryb, delším pobytem v ledu, než bylo záhodno…každopádně kdo si jinde ďasa oblíbil, ten zřejmě v KOGU kvality jeho masa plně nevychutná. Posuzuji nejen podle dovolené v Chorvatsku, kde se dal pořídit to ráno vylovený, a tedy superčerstvý, ale i podle mého zážitku z Bellevue, Kde se maso krásně lesklo, lískovalo a vonělo. Ani jedno o místním Ďasovi říci nemůžu. Mimochodem, uvítala bych i trochu více brambor, v nákladu řekněme o 2-3 koruny více, ale pro zákazníka by to znamenalo,
že s nimi nebude muset šetřit, aby mu k rybě vyzbyly.

Jehněčí kotlety v bylinkovo-hořčičné krustě na špenátovém lůžku s bramborami pečenými s rozmarýnem (720 Kč) by si také zasloužily trochu víc kuchařovi péče, neboť výsledkem byly špenátové listy podušené bez špetky dochucení a kotlety stejně nevýrazné, trochu trpké, zanechávající na jazyku hrubý dojem. Krusta byla silná, tuhá. Maso bylo tužší, zdaleka ne tak křehké, jak jsem ho chválila V Zátiší. No a brambory? Klasika, pečené v troubě, jen neklasická cena 70 korun.
Zkrátka žádný zázrak.

Vše servírováno tak trochu bez nápadu obsluhou, pro kterou je mnohdy naopak čeština větší jazykovou bariérou než komunikace s hostem z ciziny. Na zahrádce je samozřejmé, že ze stromů na stolech ulpívají nejrůznější naturálie, které také nenapadne nikoho ani setřít, když host usedne… Sečteno a podtrženo, příjemná restaurace vhodná ke chvilkovému vytržení z ruchu centra velkoměsta a posezení u sklenky vína nebo koktejlu. Ale pro mě to za jejich ceny nedosahuje zdaleka očekávání. Ta vykrystalizovala z příjemných zážitků z restaurací stejné cenové hladiny a právě pro možnost srovnání říkám,
že sem se vracet na večeři nemusím.

KOKO